Den plný pohybu a prozkoumávání zajímavých a málo známých míst v nejbližším okolí Tachova z nás sice neudělal boháče, za to nám přinesl mnoho silných zážitků a krásně čistou hlavu. Jedinou stinnou stránkou byly zavřené restaurace, na které jsme všichni spoléhali, takže jsme do Tachova dorazili hladoví jak medvědi po zimím spánku.
Po krátkém brífingu v přístřešku u Rychty jsme vyrazili na první stanoviště naší exkurze - k potoku do rokle, kde je možné vyrýžovat pyrop. Pyrop určitě všichni znáte pod označením český granát. Napětí během rýžování by se dalo krájet. Objevíme drahý kámen nebo v pánvi zůstane jenom písek?
No úspěch byl někde na půl cesty. Mezi tmavými zrnky písku se občas leskla červená šupinka pyropu, nějaký větší kousek jsme ale nenašli ani jeden.
V Rokli jsme pokračovali exkurzi k hadcovému výchozu ve stráni. Serpentinit (hadec) je zde protkán mnoha tenkými žilkami azbestu. Pro nezkušené oko neznalého člověka se nejedná o žádnou velkou pecku, a tak jsme se už všichni těšili na Světecký vrch, kde je výchoz křemenného valu a dají se tu najít křišťály.
Po půlhodince pátrání v lesním svahu jsme opravdu hrst drobných čirých krystalů nasbírali, čímž jsme korunovali první část naší geologické exkurze. Cestou necestou jsme si to následně namířili na Svobodku, kde jsme se všichni těšili na zasloužený oběd. Plány nám překazila uzavřená společnost. Naštěstí se nám povedlo získat alespoň pivo, takže jsme byli zachráněni před jistou žíznivou smrtí.
Po břehu Lučiny jsme došli až k zatopené jeskyni, která je ve skutečnosti starou štolou. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, co se zde kdy těžilo.
Poslední zastávkou našeho putování byly lomy pod Mýtským vrchem, kde je opět možné najít český granát. Zde je bohužel pevně spojený s horninou.
Sobota nám příjemně plynula, ale hlad je hlad a tak jsme všichni pookřáli, když jsme dorazili do Tachova a mohli jsme se konečně dosyta najíst :)
No a teď už nezbývá než se těšit zase za měsíc na další sousedské setkání, tentokrát s kytarami u ohně na Vysoké.
Matouš