Trasa nás tentokrát zavedla ze Starého Sedliště přes Nové Sedliště do vísky Labuť, kde jsme měli domluvené spaní v bývalé škole nad hospodou. V sobotu jsme pokračovali přes zaniklé obce Bohuslav a Frauentál příhraničními lesy do Málkova, kde na nás čekala vytopená chata a vydatná domácí strava. Ke členům Volím Tachov se přidali také partnerky a kamarádi, takže bylo o zábavu postaráno.
Pátek: Vyrážíme počací navzdory
Do Starého Sedliště jsme dorazili jako správní vandráci hromadnou dopravou a vydali se rovnou k nejbližší polní cestě, která nás vyvedla za poslední domy obce. Rozblácenou polní cestou jsme kličkovali nejenom mezi četnými loužemi, ale také mezi studenými sněhovými vločkami, které obzvlášť nepříjemně padají na špičku nosu. Jedinou členkou naší skupiny, která měla z bláta a louží radost, byla Petrova fenka Cofi.
Naštestí nedaleko na nás čekala první zastávka v Novém Sedlišti, kam jsme se vydali pozdravit známé a chvíli s nimi posedět u společného stolu a piva.
Následný přesun přes pole do vísky Labut už byl o poznání veselejší, ačkoliv cesta byla ještě horší. Minuli jsme památník nešťastníka jehož Cessnu sestřelli stíhačky socialistické armády a brzy už jsme měli Labuť na dohled. S ohledem na počasí jsme toho jinak moc neviděli.
V labuťské hospodě už na nás čekal pan hospodský a bohaté občerstvení, které jsme si předem připravili doma. Kytary dodaly celému večeru tu správnou atmosféru a tak se není co divit, že poslední vandráci zalézali do spacáku až po půlnoci.
Sobota: Cesta časem
Hned po ránu se k nám připojili další účastníci, kteří v pátek nemohli dorazit. První kroky nás vedly k zaniklé obci Bohuslav. Brzké jaro je ideální doba, kdy si taková místa prohlédnout. Ruiny domů, které jsou jinak skryté v náletových dřevinách a bujné vegetaci, vylézají ven a člověk tak ve vší té destrukci může spatřit místa, kudy vedla ulička nebo býval sklep. Ticho zaniklého sídla narušovalo jenom zurčení jarních potoků.
Vyšlápli jsme si také na bývalé tankové cvičiště, kde pamětníci zavzpomínali na to, jak areál vypadal a jak také vypadal jeho zánik. Tanky se tu proháněly do roku 1990, památek po rozsáhlém areálu tu ale už moc není.
Nezbývalo než sejít k Váslavskému rybníku pod Přimdou a začít prozkoumávat zaniklou osadu Frauentál, kde se nachází zbytky několika stavení a zejména podzemí bývalé hutě, které odkrývá přimdský kronikář. Po delším neúspěchu se povedlo huť objevit a zalézt do zachovalého podzemí bývalého průmyslového areálu. Je k neuvěření, jak precizně před 150 lety vše postavili. Do dnešních dnů se pod zemí zachovaly některé části hutě, jakoby je opustil někdo teprve včera.
Ale to už bylo načace namířit si to přes les do Málkova, kde nás čekal Pavel s Evou, výbornou polévkou, lodnou, zásobou piv a dalšího občerstvení. Po zaslouženém odpočinku nezbývalo než v teple kamen vytáhnout kytary a prozpívat se do noci.
Neděle: Tak zase domů
Každé představení jednou končí a nám nezbývalo, než se po vydatné snídani zase rozprchnout každý svou cestou. Kdo mohl ještě se prošel na nedaleký Sycherák, ostatní volili pohodlnější přesun vozem.
Jedno je jisté, rozhodně jsme nevyrazili naposled. A příště dáme třeba ještě víc než těch 35 km. Teď už se ale těšíme na další sousedské setkání - Čarodějnice.
Něco navíc
Pokud by vás více zajímala zaniklá osada Frauentál, máme zde reportáž z podzemí na PrvníPěší.cz.